Kostelík je prvně písemně zmíněn v roce 1334 a jako farní je uváděn v roce 1352. Později byl filiální (podřízený, bez vlastního faráře) ke kostelu v Soběnově a od roku 1786 ke kostelu v blízkém Benešově nad Černou.
Na konci 15. století byl prolomen sedlový portál v severní zdi kněžiště pro vstup do přistavené sakristie a v západní zdi lodi se otevřel lomený portál s okoseným ostěním doplněný po stranách párem okének osvětlujících prostor pod dřevěnou kruchtou. V patnáctém století byly pořízeny i zvony, z nichž jeden nese letopočet 1435. Díky tomu, že se jedná o jedny z nejstarších, nebyly zvony za válek rekvírovány. Do období 15. století spadá i další zdejší mimořádná památka – okolní hřbitov s branami a později s márnicí přistavěnou v počátku 18. století na severní straně. Spolu s kostelem tvoří hřbitov ojedinělý památkový areál.
Ve druhé polovině 16. století byla přistavěna raně barokní předsíň na jižní straně kostela, která chrání nejstarší prvek stavby – raně gotický lomený portál. Zásadní barokní přestavbou prošel kostel na počátku 18. století. Předchozí trámový strop byl nahrazen stávající klenbou usazenou na nové vystavěné vtažené pilíře při podélných stěnách, ve kterých byly prolomeny nové okenní otvory.
V západní části lodi byla vystavěna nová kruchta, vystavěny menzy dvou bočních diagonálních oltářů a vložen vítězný oblouk, který je opatřen latinským nápisem „gLorIa in eXCeLsis Deo et In terra paX hominibVs“ (= Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle; Luk 2,13), jehož velká písmena tvoří chronogram s letopočtem 1710, který ukazuje na dobu barokní přestavby. V té době byly rovněž pořízeny truhlářské a obrazové části oltářů – hlavní zasvěcený sv. Vavřinci, vedlejší pak sv. Janu Nepomuckému a sv. Linhartovi. Oltáře však vzaly za své v osmdesátých letech 20. století. Dnešní obraz sv. Vavřince je fotokopií oltářního obrazu z kostela téhož světce v Ledenicích na Českobudějovicku, který tam restauroval roku 1873 malíř Matěj Kunzl z Českých Budějovic a v roce 1892 namaloval obraz pro Klení. Nejnáročnější součástí barokní přestavby byla nová věž, kam byly přeneseny zvony z předchozí, nejspíše ještě dřevěné zvonice. V přízemí věže byla nově umístěna sakristie, a proto byla zbořena ta původní, přiléhající k severní straně presbytáře. Její pozici dokládá gotický portálek v severní stěně z doby kolem r. 1490. V roce 1873 byl po požáru na kostele osazen nový, vyšší krov.
Po odsunu německých obyvatel byl kostel v druhé polovině 20. století postupně stále méně využíván a v průběhu sedmdesátých až osmdesátých let zchátral natolik, že hrozilo jeho vymazání ze seznamu kulturních památek a nakonec i zřícení stavby. Záchranná iniciativa místních nadšenců (chalupářů) vyústila v roce 1994 do statického zajištění kleneb a pořízení nového krovu se šindelovou střechou. Kupole věže se v roce 1998 dočkala generální rekonstrukce a plechové krytiny, později došlo i na její vnitřní tesařské konstrukce a okenice. Po roce 2012 se Spolku pro obnovu kostela dařilo postupně opravit větší část interiéru kostela a z trosek vzkřísit ohradní zeď hřbitova i márnici a navracet areálu jeho jedinečnou atmosféru zdejšího génia loci. Pozoruhodné a záslužné je, že Spolek vrací do kostela život – ještě uprostřed trosek zde začaly koncerty, pokračovaly i navzdory covidu a v posledních letech čítají několk akcí v roce. V roce 2023 byly zahájeny opravy fasád. Po jejich skončení si nejspíše řekne o zásadní péči či výměnu šindelová krytina.